Jednou jsem o výsadbě dýní diskutovala s tchyní. Letos jsem zasadil sazenice a už plánuji jejich zasazení do země. Nemůže se dočkat, až se vrátí na své obvyklé místo.
Tchýně mi vyprávěla, že když byla mladá, vysévala se svými příbuznými dýňová semínka jen na Zelený čtvrtek.
A tato práce se dělala brzy ráno, když byla za oknem ještě tma. Poté všichni plavali.
Vždycky jsem si myslel, že okurky se sázejí na Zelený čtvrtek, ale starší generace to asi ví nejlépe.
Na řadu ale přišla okurka v Radonici. S výsadbou okurek se začalo hned po návratu ze hřbitova. Odtud známé lidové rčení o slzách a zeleninové zahradě.
Myslím, že to má svůj důvod. Jak všichni víme, „Radonitsa“ není vázána na konkrétní datum, což znamená, že okurky byly vysazeny v různých obdobích roku od roku. Rád bych poznamenal, že moje tchyně měla vždy hodně okurek. Stihla nás i nakrmit. Ani dnes to na tradicích nic nemění.
